Raději mám Ježíše Krista

 Drahý Králi Ježíši, děkuji ti, že jsi mě zachránil. Pokaždé, když se ztrácím na svobodě, pokaždé, když padám, pokaždé, když zapomenu, kdo jsem, ty přiběhneš a obnovíš mě. Připomínáš mi, že jsem tvůj. I když má síla slábne a mé tělo slábne, nebudu se bát, protože ty, Ježíši, jsi se mnou. Ty jsi síla v mé slabosti. Ty jsi klid v mém chaosu. I když ztratím vše, co svět považuje za cenné, bohatství, úspěch, pověst, neztratím naději, protože tě stále mám. A ty jsi víc než dost. Ty jsi ten, kdo slíbil: „Nikdy tě neopustím ani se tě nezřeknu.“ A ty jsi tento slib dodržel. V každém temném údolí, v každém neznámém ročním období, v každé tiché noci jsi tu byl. Když jsem byl příliš unavený na to, abych zvedl hlavu, ty jsi mi ji zvedl. Když jsem byl obklopen věcmi, kterým jsem nerozuměl, chránil jsi mě způsoby, které jsem neviděl. Ochránil jsi mě před nebezpečími, o kterých jsem ani nevěděl, že existují. A díky tobě mohu s jistotou říci, že větší je ten, kdo je ve mně, než ten, kdo je ve světě. Ano, Pane, potřebuji tě. Potřebuji tě každou hodinu. Potřebuji tě s každým nádechem. Žádná část mého života nemůže vzkvétat bez tebe. Bez tebe jsem neklidný. Bez tebe jsem ztracený. Ale v tobě nacházím pokoj. V tobě nacházím odpočinek. V tobě nacházím život. Tento svět může nabídnout slávu nebo bohatství, pozornost nebo potlesk, ale nic z toho netrvá. Nic z toho neuspokojí. Nic z toho mě nenásleduje do věčnosti. Proto si volím tebe, Ježíši. Raději bych tě měl než cokoli, co by mi tento svět mohl dát. Jsi víc než dost. Pomoz mi, Pane, nenechat se oklamat tím, co se třpytí. Pomoz mi nehnat se za stíny, když světlo světa kráčí vedle mě. Nauč mě stavět svůj život na tom, co je věčné, na tvém slově, na tvé přítomnosti, na tvé lásce. Dej mi srdce, které touží po nebi více než po zemi. Kéž mé oči upírají na věčnost, kde mol a rez neničí a kde můj poklad skutečně spočívá s tebou. I ve chvílích, kdy se cítím sám, mi připomeň, že nikdy nejsem doopravdy sám. I když tě necítím, mohu věřit, že jsi blízko. Když je mé tělo unavené, nemocné nebo zlomené, stojím za tvým slibem. Tvými ranami jsem uzdraven, uzdraven na duchu, uzdraven na duši, uzdraven na těle, uzdraven na každém místě, kde se bolest snažila zakořenit. Děkuji ti za pravdu tvého slova v Žalmu 37: verše 23 a 24: „Hospodin posiluje kroky toho, kdo v něm má zalíbení. I když klopýtne, nepadne, Hospodin ho podpírá svou rukou.“ Ano, Pane, mohu klopýtnout. Mohu klopýtnout o strach. Možná se v čekání unavím, ale nespadnu, protože tvá ruka je pode mnou. Chytíš mě. Zvedáš mě. Držíš mě, dokud se znovu nepostavím. Abych nežil ve strachu, ne ve strachu z budoucnosti, ne ve strachu z neúspěchu, ne ve strachu z toho, co mi tento svět může přinést. Protože vím, kdo mě drží, a vím, kdo drží zítřek. Pane Ježíši, veď každý můj krok. Buď mým kompasem, když nevím, kudy jít. Buď mým světlem, když je cesta přede mnou temná. Nauč mě kráčet v tvé moudrosti, ne ve své vlastní. Chraň mě před spoléháním se na své porozumění. Pomoz mi důvěřovat v tebe celým svým srdcem. Chraň mé srdce, Pane. Chraň ho před starostmi, hořkostí, sklíčeností. Chraň mé myšlenky. Nedovol, aby strach postavil domov v mé mysli. Když se snaží vystoupit úzkostné myšlenky, naplň mou mysl svou pravdou. Naplň mého ducha pokojem, který převyšuje porozumění. Duchu svatý, dnes tě vítám. Buď mým průvodcem. Buď mým rádcem. Buď mým Utěšitelem. Buď šepotem v mém uchu, který říká: „Toto je ta cesta. Kráčej po ní.“ Mluv hlasitěji než lži. Nechť tvůj hlas utiší každou bouři ve mně. Pomoz mi myslet na věci, které jsou pravdivé, krásné, ušlechtilé a dobré. Pomoz mi kráčet ve svatosti, ne se snažit, ale setrvávat. Dávám ti všechno, Pane. Nejen to dobré, co jsem já, ale i to zlomené. Všechno to odkládám, protože vím, že v tvých rukou nic nepřijde nazmar. Z popela přinášíš krásu. Tvoříš všechny věci nové. Jsi mocný, ale jsi laskavý. Jsi nekonečný, ale záleží ti na detailech. Jsi Bůh galaxií, a přesto znáš každý vlas na mé hlavě. Proto se ti vzdávám celého. Zbavuji se kontroly. Důvěřuji ti, protože jsi dobrý. Jsi věrný a miluješ mě mnohem víc, než kdy budu schopen pochopit. Děkuji Ti, Pane Ježíši, že jsi mě miloval v mých nejhorších dnech. Děkuji Ti, že jsi stál při mně, když jsem o Tobě pochyboval, že jsi mi odpustil tolikrát, kolikrát nedokážu spočítat. Že jsi mě nazval svým. Uctívám Tě vším, čím jsem. Odpočívám v Tvém objetí. V mocném a drahocenném jménu Ježíše Krista se modlím. Amen.